188 Views

Již jsem se tématu studentů věnoval v několika článcích. Dneska v tomto tématu malinko pokročím a dopíšu svůj pohled na současné praktikanty bojového umění.

Neustále měnící se priority lidí jsou v dnešní době naprosto běžné. Co dneska bylo důležité, zítra již nemusí být. Rozhodnutí střídají „lepší“ volby a nové možnosti. Ukazuje se, že praxe na žíněnce není až tak podstatná. Přímo se ukazuje, že důležitější než samotná technika, je kvalita člověka. Ano, kvalita člověka určuje to, zda daný student bojové umění zvládne anebo ne.

Nedávno jsem se ptal studentů na cvičení, kdo z nich má doma medaili či pohár. Z čehokoliv a jakékoliv úrovně. Skoro polovina studentů zvedla ruku. Je to zvláštní že? Každý má své malé ocenění, malé vítězství? Je ale skutečně takové vítězství hodnotné? Domnívám se, že nikoliv. Ukazuje se, že medaili či pohár není těžké získat. A jak by mohlo, když každý svaz, organizace, má své soutěže, své mistry všeho. Otázkou pak je, zda taková medaile či pohár jsou doopravdy cenné?

„Je to co děláš, obtížné? Není to zadarmo a musíš se hodně snažit? Pak to má svou hodnotu.“

Život není neomezený. Každý má vyměřený svůj čas v tomto životě a v roli, ve které se nachází. Často se snažím své studenty motivovat a hlavně probudit tak, aby si byli sami sebe vědomi. Důležitá není samotná existence, ale její naplnění. Plýtvání časem je jedna z nejhorších věcí, které můžete udělat. Věnovat se fotbalu či florbalu například je super. Získáte sem tam nějakou tu cenu. Máte svůj tým. Kam se posunete? Co pozitivního vám to ve skutečnosti přinese? Zlobte se, kopejte kolem sebe, zatracujte mne. Trvám si na svém – nepřinese vám to kromě soupeření a rozšíření slovníku o sprostá slova – nic. Na druhou stranu, bojové umění není samospasné. Existují další činnosti, ve kterých můžete vynikat, učit sebe každý den a dosáhnout vítězství nad sebou samým. Namátkou například umělecká tvorba – malování, hudba. Každý by se měl zastavit a popřemýšlet nad tím, co doopravdy dělá? Jujutsu je bojové umění, které ve své tradiční podobě je nekompromisní. Nedostanete nic zadarmo. Musíte techniky opakovat, učit se nové, rozšiřovat je a navíc pracovat na svém vědomí. Měníte své návyky a způsoby komunikace. Otevřete oči a uvědomíte si, že svět není takový, jaký vám někdo řekl, že je. Učíte se být architektem svého života, kde scénář si píšete vy. Jste divní…

Nic nemuset, o nic se nesnažit. Vyřešit to krátkodobým vítězstvím v podobě poháru či medaile. To není umění ani si to nezaslouží obdiv. To dokáže každý. Zkuste však svůj život (z)měnit tak, abyste pocítili svobodu jako doposud ještě ne. Můžete a měli byste přemýšlet nad svou hodnotou a tím, jak budete sobě i ostatním prospěšní. Život má smysl.

Musíte překousnout některé věci, které z vás později udělají člověka výjimečného (pro někoho divného). Například pravidelnost konání – cvičte pravidelně. Zbavte se výmluv – přijměte zodpovědnost a tím i svobodu.

„Zamilovat si svobodu je těžké. Svoboda sebere člověku všechny jeho výmluvy.“

Zamilujte si otázky, na které neznáte odpověď. Berte to jako hru. Hledejte a zkoumejte. Učte sami sebe. Buďte rádi za to, že jste. Budete muset překousnout občasnou kritiku a to nejen od učitelů, ale i od starších studentů (Kōhai, Senpai). Budete cvičit, i když vám to nepůjde a nebude nikdo, kdo by u vás stál a dělal techniku krok po kroku s vámi poté, co byla předvedena. Budete vedeni k loajalitě, která je v dnešní době spíše brána jako utopie. Osobně loajalitu beru jako svou největší přednost. Možná se budete divit, kolik přátel mám právě díky této vlastnosti. Na okraj jen uvádím, že se nejedná o slepé následování, ale o loajalitu postavenou na pilířích důvěry, jednoty, komunikace, taktu a upřímnosti.

V Agatsu Ryu budete za exota, pokud budete dělat věci neustále a výhradně po svém. Svá verze techniky, své přesvědčení o tom že tohle či tamto je správné, i když vše ukazuje na opak apod. Budete za exotickou bytost v Agatsu Ryu, pokud se vymlouváte na všechno a všechny, pokud si hrajete na něco, co nejste,… lpíte na svém egu, případně se dohadujete se zkušenějšími. Nebudete pochopeni, pokud přijdete s tím, že se chcete učit bojové umění, avšak nedáte tomu nic. Ani čas, ani vůli a navíc odmítáte dělat věci jinak.

Život uteče jako voda. Vyžijme čas, který máme k sebezdokonalování. Pokud budeme lepšími lidmi, prospějeme lidstvu více, než ego-maniakové posedlí medailemi a trofejemi. Svým vzorem, svým přístupem a zájmem můžeme dělat svět lepším místem. Lidé mají tendenci o všem pouze hovořit – o míru, o lásce, o dobré náladě… My o tom nejenom mluvíme, ale taktéž se podle toho chováme. Pracujeme na sobě.

„Není důležité, co se dělá výjimečně, ale to, co děláme každý den. Nehledejte v tom složitost…“

Článek v této fázi raději utnu, protože dlouhé psaní moc lidí nebaví. Ty, které to zajímá, se mne zeptají anebo mi napíší.

Přeji všem hezké dny. Sensei Garcia

René Garcia

Mistr

Rád se dělím o myšlenky a sdílím své pohledy prostřednictvím blogu Agatsu Ryu.