33 Views

Čas velmi rychle letí. Čím je člověk uvědomělejší, tím více mu to utíká (anebo ne?). Prohlížel jsem si fotky ze cvičení před pěti, deseti, patnácti i dvaceti lety. Je zvláštní se dívat takovým pomyslným oknem do minulosti. Zvláště, když si člověk vzpomene na některé moc fajn tváře. I jejich osudy – kudy se později ubral jejich život. O většině nevím nic, protože je nesleduji a ani netuším, kde nyní bydlí či co dělají.

Několik tváří se tam ale opakuje, a to mne velmi hřeje u srdce. Říkám si, že mám vlastně štěstí. Přitom počtu lidí by leckdo očekával, že tu budou ti samí lidé už třeba od počátku působení mé školy bojových umění. Není tomu tak. To procento loajálních je skutečně malé. A takto to máme všichni mistři i učitelé, co bojové umění děláme. Dáváme hodně ze sebe, málo dostáváme nazpět. Avšak, není potřeba se litovat. Vím, že hodně z toho, co jsem své studenty naučil (ať už si to uvědomovali anebo ne), nyní využívají v běžném životě. A tak to má být. Jistě by bylo fajn mít dōdžō plné lidí (za dobu existence Agatsu Ryu cca 650), ale… Dovedete si představit to dōdžō, vlastně spíše halu ke cvičení? Raději nepomyslet. Je přirozené, že lidé přichází i odchází. Rozdíl je ovšem v tom, kdo. Na někoho zapomenete, jiný se vám vryje do paměti. To se pak sem tam setkáte a popovídáte si doslova jako staří známí. I to je moc příjemná stránka toho být mistr bojových umění. Potkáte spoustu zajímavých lidí. Někteří lidé ale přijdou a cítíte z nich, že se jich „nezbavíte“. Cvičí, jsou aktivní, loajální a vždy ochotni komukoliv pomoci. I takového v Agatsu Ryu máme! 🙂 

Je tu student, který je v Agatsu Ryu sedm let. Takový nezmar, který cvičí i přes všechna omezení (pracovní, zdravotní). Pamatuji si, jak jsem jej chtěl dát do pozadí. Myslel jsem to dobře, ale on to tehdy bral jako neúctu proti sobě. Měl dojem, že jej pomalu vyhazuji. Nebylo tomu tak. Chtěl jsem mu jen „ulehčit život“ (ano, velmi naivní). A víte co? Toho tu máme stále. Cvičí, překonává sám sebe a je výraznou osobností Agatsu Ryu. Jen více takových, Radku…

Přeji každému studentovi, aby se vryl do paměti svého učitele či mistra v pozitivním slova smyslu. Učitelům i mistrům zase přeji více takových „nezmarů Radků“, kteří budou cvičit a budou obrovským příkladem pro ostatní. Čím jsem starší, tím více si takových lidí jako on, vážím. Pro jejich moudrost, výdrž, cílevědomost a přístupu ke cvičení.

 

 

René Garcia

Mistr

Rád se dělím o myšlenky a sdílím své pohledy prostřednictvím blogu Agatsu Ryu.

Komentujte

Prosím Přihlášení komentovat
  Odebírat  
Upozornění