105 Views

Po dlouhé době jsem se zúčastnil stáže v Opavě, a stalo se něco, o co se s vámi chci podělit. Je to věc velmi důležitá nejen pro bojové umění, ale i pro život samotný. Lze to nazvat shodou náhod, ale právě v této etapě mého života, poslouchám audioknihu o zvycích. O zvycích jednotlivců, o zvycích obchodních společností atd. Je zde zmíněn i zvyk, který zavedl jeden celosvětový obchodní řetězec, Starbucks. Jsem si jistý, že tuto společnost zná každý alespoň z doslechu nebo z filmů a podobně. Asi každý ví, že se tato společnost zaměřuje na prodej kávy a je v tom velmi úspěšná. Co však spousta lidí neví, je jeden z důvodů jejich úspěchu. Tento jeden důvod, který je důležitý i pro tento článek, je jejich školící centrum. Samozřejmě, stejně jako spousta jiných firem, i oni školí své zaměstnance o přístupu k zákazníkům, jak s nimi jednat, jak vystupovat, jak reprezentovat společnost atd. Většinou se to dělá stylem, že vám zaměstnavatel dá nějakou jeho příručku, kde je napsané, jak například jednat s protivným zákazníkem. Starbucks tohle dělá také, ale jsou výjimeční v tom, že tam nechá prázdnou stranu, kam si vy sami napíšete, jak chcete jednat až taková situace nastane. Přinutí vás, abyste si v mysli začali představovat samotnou situaci, její následky a průběh a vaše reakce. V mysli si vytváříte simulaci vašeho jednání a tím si vytváříte zvyk, jak jednat v takové situaci. Mentálně se připravujete na to, co ještě teprve přijde. A přesně tohle se mi stalo na stáži v Opavě.

Na posledním cvičení před stáží jsem si uvědomil, že mám psychický blok. Blok, který mi nedovoloval se pohybovat v Šikkó. Po operaci kolene jsem Šikkó nemohl dělat delší dobu vůbec. Působilo mi to bolesti a nepříjemné napínání svalstva. Teď jsem však bolest už nepociťoval, ale i tak jsem se skoro nemohl pohnout. Na cvičení jsem musel na chvíli přestat cvičit, abych mohl bojovat se strachem a překonávat svůj blok. Po cvičení jsem zjistil, že na připravované stáži bude více času věnováno technikám v Suwari waza. Přepadl mě strach. Bál jsem se svého bloku, nevěděl jsem na kolik s ním dokáži bojovat a jak moc si tedy dokáži užít stáž, na kterou jsem se tak dlouho těšil. A aniž bych si to uvědomoval, jsem dělal to, co dělávají manažeři ve Starbucks. Mentálně jsem se připravoval na různé techniky a pohyby, které mohou přijít. Přemýšlel jsem nad tím, kdy mám největší strach, při kterém pohybu nohy. Přemýšlel jsem, co budu dělat, když přijde bolest, anebo jak zabránit tomu, aby mě ovládl strach. S touto mentální přípravou jsem to dokázal zvládnout. Už na začátku cvičení, během rozcvičky, jsem se pustil do Šikkó. Pravda pomalu a opatrně (přesně jako jsem si představoval), ale zato s rukama na nohách. Tentokrát jsem je nepokládal na zem, jako na cvičení, kde jsem je potřeboval jako oporu, abych to vůbec zvládl.

Kdybych se takto mentálně nepřipravoval, nevím, kolik bych toho ze cvičení zvládl nebo jestli bych si to vůbec užil.

Tato mentální příprava mi pomohla to nejen zvládnout a vytrvat až do konce (i když se slábnoucí jistotou), ale dokonce si to i užít a vychutnat si pocit z dobrého cvičení. O mentální přípravě jsem věděl už delší dobu, ale nikdy jsem si to tak přímo neuvědomoval. Především jsem nevěděl, jak to mám vysvětlit sám sobě, natož ostatním.

Doufám, že každý, kdo četl tento článek, si z něj něco odnese. Doufám, že každému, alespoň nějakým způsobem, pomůže si uvědomit sílu mentální přípravy.

M. Vranovský

Komentujte

avatar
  Odebírat  
Upozornění